O lásce

14. září 2007 v 21:43 |  Básně
Láska je magická moc,
jež křísí věci mrtvé,
věci,jež se zdály býti mrtvými,
věci, jichž jako by už ani nebylo.

Lidé nežijí tím, že se o sebe starají, ale že je v nich láska.

Neodháněj nikdy lásku od sebe.
Je jí tak málo na světě.
Co všechno se nenazývá láskou!
A bývají to mýdlové bubliny,
které se nejlehčím závanem rozpadají
v nic. - Komu však cit pravé lásky
jednou vrostl do srdce,


Uctívám Lásku,je jí zatraceně málo,
já chtěla milovat,
ale nebylo mi přáno,
možná mi to krásné připadalo,
ale asi se mi to jen zdálo,
možná zas zítra až probudím se ráno.


Uctívám přátelství,to mnohdy víc než Láska je,
někdy bolí,
ale to pravé zůstává,musíš to poznat sám,
je spoustu lidí co na přátele si hraje,
jen ten pravý jde s tebou do boje
a takový přátele já mám.

Bojíš se Lásky,tvrdíš,že Láska bolí
ano máš pravdu,ale je i krásná a ty to víš
je kořením života a života je i solí
a svým odříkáním se jí nezbavíš.


Bojíš se citů,toho zvláštního pocitu,
když miluješ a máš rád,
vím hodně si prožil a hodně ztratil,
myslíš že nová Láska už nepřijde,
a bojíš se už milovat.


Když tedy milovat se bojíš,
tak věř v Lásku přátel,
je mnohdy silnější a jak se zdá,
i tu Lásku citů,které se tolik bojíš,
přátelská Láska překonná.


Dovol mi být tvou přítelkyní,
a dovol mi Tě ráda mít,
jsi člověk,kterýho si děsně vážím,
a vím že takové přátelství,
si člověk musí zasloužit.


Neustále šeptal jsi mi slova lásky,
byla jsem jak smyslů zbavená,
tenkrát měla jsem si uvědomit,co to znamená,
a nedělat si dneska vrásky.


Když někdo Lásku slibuje,
umí sladký být jak med,
chvástá se,toká,nad úspěchem si libuje
a já hlavu zblblou mám,
ale pak přijde rána a to hned.


Hned jak Lásky nabaží se,
tak zevšední mu a jak se zdá,
je to sobec,že ubližuje,to nevadí mu,
vrásky si proto nedělá,
odchází.......neotočí se.


Bolí to,pláču a každou další slzou říkám si,
byla to ta pravá Láska? Mám se další Lásky bát?
Pak kdosi přijde,pohladí mě
a řekne slova"mám Tě rád"
a já jsem zas tam, kde jsem byla,
ale Láska kvete do krásy.


Chtěla bych být Vílou tvých snů,
lásku mít a lásku dát,
být s tebou do konce našich dnů,
a do té doby s tebou se smát.

Chtěla bych tvou Vílou být,
a ty bys mohl být princem mým,
nádherně jeden druhého mít,
podělit se s životem svým.

Budu tvou Vílou,budeš-li chtít,
a budu se s tebou smát,
nenechám nikoho lásku nám vzít,
budu-li vědět,že máš mě moc rád.

Chtěla bych být Vílou tvých snů...

Kdyby si člověk mohl třeba něco přát,
přání, jak od zlaté rybičky,
nevím jestli bych si něco přála,
asi bych se spíš měla bát,
nevěřím na sladké řečičky.


Přeci jen,ale kdyby přání splnitelné bylo,
co přát si ze všeho nejvíce?
Co člověku by pomohlo a uspokojilo?
Bohatství?Krása?Plná lednice?


Přemýšlím nad přáním,
i když vím,že zázraky se nedějí,
Asi přála bych si pro všechny
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.