Červenec 2007

Proč?

7. července 2007 v 16:51 Básně
Proč???

Proč mě vzpomínky na tebe

Pořád trápí?

Proč mi připadá modré nebe,

Jak pod černou kápí?



Proč slunce krásně nehřeje,

Tak jak dřív hřálo?

Proč každý lásku slibuje

A dá jí tak málo?



Proč jsi mi dával naději,

Když neměl jsi mě rád?

Proč jsi mi neřekl raději,

Že chceš být jen kamarád?




Anjel

6. července 2007 v 9:40 Básně
ANJEL
Na kraji cesty anjel stál
ten anjel slzy v očiach mal
túžobne do neba hľadel
v srdci už nemal nádej
do neba so žiaľom pozeral
a v rukách svoje krídla mal.

Keď slza v oku zjavila sa
hneď zmizla zo sveta všetka krása
keď slza tiekla po tvári
to farba zo sveta sa vyparí
Keď slza po brade steká
to krv miesto vody z riek vyteká.

A tak anjel plače dni a dni
pokiaľ sa mu Pán Boh nezjaví
Zrazu Pán Boh zľutuje sa
a ukáže sa na nebesiach.

"Anjel milý neplač, dosť !
Prišiel som ti na pomoc.
No tak povedz, no tak vrav !"
a anjel len rozprával...

Stretol som raz človeka
a ten bol veľmi šťastný
z oči mu žiarili dve iskričky lásky.

Povedal mi "Láska" to najkrajší cit
keď odišiel
už aj ja som ju chcel objaviť.
A tak som kráčal ďalej svetom
až nakoniec som lásku stretol.

Vlasy ona dlhé mala
na vílu sa ponášala
bola nežná ako vánok
čo zobúdzal ma každé ráno
kožu ona jemnú mala
hodvábu sa podobala

Pery mala krásne
keď čítala básne
taký sladký úsmev mala
mužské srdcia získavala.

V očiach mala rebelské iskry
až neskoro som zistil
že tu hriešnu krásu sám diabol stvoril
aby celý svet pokoril.

Žena nástroj diabla
si zasadla na mňa
rozhodla sa zničí ma
tak mi krídla zlomila
z hrude srdce vytrhla mi
a riekla, že všetko boli fámy.

Keď ma nežne bozkávala
život zo mňa vysávala
na kolenách kľačal som
s nádejou slová lásky vravel som

ona sa len zasmiala
a takto mi vravela:
Láska to je cit tak smiešny
ja mám radšej činy hriešnych
ak by som ťa ľúbila
to skôr by som sa zmárnila...

Moje smrt

6. července 2007 v 9:35 Básně
Moje smrt

Může to začít, jak normální den,
Stačí se jen obléknout a jít ven.
Nadechnout a nabrat směr do školy,
Octnout se na studentském válečném poli,
Kde svádíš boje jako ostatní
O známky a učitelské uznání.
Oběd, návrat, drobná příprava,
Oby sis kantory nepohoršil/a.
Vzpomínka na milovanou,
Která je pro tebe však ztracenou.
Jdeš se pobavit s přáteli,
S nimi vypiješ dvě kofoly.
Večeře, koupel, dobrá noc,
To vše znáš dobře moc.
S pocitem vítězství nad životem
Uleháš a usnout chceš jen.
Hlava ponořená do polštáře,
Deka natažená do tváře,
těžkne ti víčka, hlava se sklání,
Už plánuješ jen ranní probrání.
Náhle dveře dokořán, světlo svítí,
Otec křičí z dveří k tobě letí
A rány od něj létají,
I když důvod nemají.
Pak přijde na řadu i máma,
Řve na ní jaká je to kráva.
První padla na její tvář,
Ty už vidíš oslnivou zář.
Jen necháváš krev stýkat,
A nepřestáváš dýchat,
Oči se ti mlží
A vzpomínky množí.
V ruce ti těžkne žiletka,
Zbarvená krví celičká.
Přemýšlíš, zdali ti někdo může pomoci,
Ale zůstáváš sám ležet bezmocný.
Rozhodl/a ses na světě nechat vše,
Nepřestává ti hrát zádušní mše.
Začínáš si vybavovat,
Co jsi chtěl prožívat.
Tu milovanou jsi opustil,
Ani její rty neokusil.
I když by ti polibek nevtiskla,
Stále může zůstat naděje jiskra.
Nedošlo ti, co se může stát,
Kdyby o tebe chtěla stát.
Však vybral/a sis cestu,
Z které není zpět návratu.
V uších ti zvonek zní,
Ruce ti bez přestání brní,
Tvé oči již nevidí,
Sotva ještě bdí.
Dech se změnil v nepoznání,
Ze srdce sotva vychází tikání.
Krev nemá jak stýkat,
Přestal si dočista dýchat.
Ležíš v zkrvavené louži,
Po které se pár lidí bude soužit.
Vpíjí se do oblečení,
Zažíváš nove zrození,
Ocitáš se v jiném světu,
Buď v nebi nebo peklu.
Tvůj život v naší dimenzi končí,
Tvé činy se teď sloučí
A nad hrobem ti o nich mluví,
Že jsi nebyl tak špatný, kdo ví…

Po hádkách v pohádkách

4. července 2007 v 13:13 Básně
Po hádkách v pohádkách
Říkám si často po hádkách,
že láska je jen v pohádkách.
V pohádkách od mojí babičky,
Po hádkách v pohádkách
Říkám si často po hádkách,
že láska je jen v pohádkách.
V pohádkách od mojí babičky,
v pohádkách pro malý holčičky.
Pro malý holky,
co čekaj na prince,
kterýmu by pekly vdolky,
bože,jak jsou naivní,ty holky.
I já taková bývala,
to jsem úskalí lásky ještě neznala.
Teď už ty nástrahy lásky znám
a proto se jí radši vyhýbám.
Říkám si často po hádkách,
že láska je jen v pohádkách.
V pohádkách a snech,
ne ve všedních dnech.
Ve snech je láska krásná,
realita je však krutě jasná.
Láska dokáže ubližovat,
láska umí i ponižovat.
Co vím dnes už najisto,
je to,že láska ve všedních dnech nemá místo.
Všední dny jsou šedivé
a v šedi se lásce dobře nežije.
Říkám si často po hádkách,
že láska je jen v pohádkách.
v pohádkách se mají milenci až do smrti rádi,
ale v realitě se dočkají většinou jen zrady.
v pohádkách pro malý holčičky.
Pro malý holky,
co čekaj na prince,
kterýmu by pekly vdolky,
bože,jak jsou naivní,ty holky.
I já taková bývala,
to jsem úskalí lásky ještě neznala.
Teď už ty nástrahy lásky znám
a proto se jí radši vyhýbám.
Říkám si často po hádkách,
že láska je jen v pohádkách.
V pohádkách a snech,
ne ve všedních dnech.
Ve snech je láska krásná,
realita je však krutě jasná.
Láska dokáže ubližovat,
láska umí i ponižovat.
Co vím dnes už najisto,
je to,že láska ve všedních dnech nemá místo.
Všední dny jsou šedivé
a v šedi se lásce dobře nežije.
Říkám si často po hádkách,
že láska je jen v pohádkách.
v pohádkách se mají milenci až do smrti rádi,
ale v realitě se dočkají většinou jen zrady.