Červen 2007

10zajmavosti o prvním sexíku

29. června 2007 v 10:34
10 zajímavostí o prvním sexu
13% teenagerů prožilo svou první sexuální zkušenost pod vlivem alkoholu - za střízliva by to neudělali!
15% teenagerů dotlačí do prvního sexu názor kamarádů!
47% mladých má pocit, že byli k prnímu sexu dotlačeni dřív, než na něj byli připraveni!
50% dívek si myslí, že je do sexu nutí názor kamarádek!
67% kluků má stejný pocit!
74% teenagerů tvrdí, že podle nich není nic špatného na tom, být panna nebo panic (moje pozn.: ale veřejně už to žádný z nich neřekne!)
90% mladých si myslí, že většina lidí má první sexuální zkušenost dřív, než jsou připraveni
90% mladistvých matek vůbec nemělo v úmyslu začít se sexem tak brzy
30% dívek říká, že jejich názory na sex ovlivňují nejvíce kamarádky
58% teenagerů tvrdí, že jejich kamarádi jim v sexu radí rozumně

18 důvodů

29. června 2007 v 10:31 Láska

18 důvodů proč dát čokoládě přednost před muži


1. Čokoláda se především velmi snadno sežene...
2. Čokoláda uspokojí, i když je měkká.
3. Po čokoládě neotěhotníte.
4. Čokoládě ani vám vlastně vůbec nevadí, když jemně kousnete do oříšků.
5.Můžete ji jist bez problémů i za jízdy autem.
6. Čokoládu můžete vychutnávat i v přítomnosti maminky.
7. Před čokoládou nemusíte nikdy nic předstírat.
8. Čokoládu můžete mít v každou denní i noční hodinu.
9.Čokolády můžete mít tolik, kolik jen chcete.
10. Na čokoládu nejste nikdy příliš mladá ani stará.
11. Čokoláda může ležet na psacím stole, aniž by rozčilovala kolegy.
12. S čokoládou se vám do úst nedostane žádný chlup.
13. Můžete mít tolik druhu čokolády, kolik jen chcete.
14. S čokoládou neprobudíte sousedy.
15. Tabulku čokolády nemusíte mýt, než ji začnete jist.
16. Pojídání čokolády trvá tak dlouho, jak jen chcete.
17. Čokoládě nemusíte stále říkat, jak byla dobrá.
18. U čokolády je velikost lhostejná, protože je skvělá vždycky.

Andělé plakali

28. června 2007 v 14:20 Láska

Andělé plakali

Den kdy ses narodil museli andele plakat... nebe ztratilo to nejcennejsi a
buh to musel vedet. Dal Zemi ten nejvetsi poklad. Tebe! Jeho moudrost svedla Tvou cestu s moji. Zeptala jsem se proc prave ja?

A on odpovedel:
"Jsi sama a plna strachu,
potrebujes v zivote nekoho takoveho.
Kdo je dobry a laskavy, nekoho, kdo Te bude milovat jako Ty jeho,
nekdo kdo Te podrzi,
kdyz se Ti podlomi kolena, nekoho kdo bude strezit Tvuj klidny spanek,
nekdo kdo zazene zle nocni mury, nekdo kdo vysusi reku Tvych slz.
Nekdo kdo Te bude milovat a chranit.."

Podival se na me a dodal:
"To jen on, muj nejvetsi poklad."
V tu chvili jsem se do Tebe zamilovala a miluji Te stale vice.


Hrob

26. června 2007 v 13:07 Zoufalství a smutek
Hrob
Všude bylo vedro k zalknutí, jen na hřbitově byl chlad. Za vysokou zdí, až v rohu

hřbitova byl hrob, jehož náhrobek upoutával pozornost lidí, kteří občas zašli na samý konec hřbitova s touhou najít něco zvláštního. Z náhrobku vyzařovala tvář dívky, která byla v té době, která náležela této fotografii, velmi šťastná. Její úsměv byl tak krásný. Před hrobem stál chlapec a smutně se díval na náhrobek, jenž měl ve svém záhlaví citát: ,,Kdekdo-li budeš, budeš-li poslouchat, najdeš mě vedle".



Tomu chlapci mohlo být tak 18 let. Stál tam ve stínu lip, v ruce držel kytici krásných kopretin. Hladil je a na ruce mu chvílemi padaly slzy. Já tam stála v pozadí s trochou zvědavosti a pozorovala jsem ho.



Stál tam snad už tři hodiny, ani jednou se neotočil, ani jednouše nepodíval jinam, než na tvář té dívky. Přistoupila jsem blíž, abych mu viděla do tváře. Uviděl mě a ani by mě ani nevnímal, kdybych na něj nepromluvila. Byl hezký a mně se zdálo, že jsem snad hezčího kluka nikdy neviděla.Bylo divné, že takový kluk není teď někde na koupališti, kde by byl určitě obklopen spoustou dívek, že tu stojí a padají mu slzy. Když jsem se mu podívala na rty, uviděla jsem, že si s někým povídá,ale nikdo tu nebyl. Až po chvíli jsem si uvědomila, že slova, která vypouští přes rty jsou určena někomu, kdo už na věky spí. Byla to slova pro tu neobyčejně krásnou dívku. Šeptal něco, ale já mu nerozuměla.



Až po chvíli vzlyk zesílil a on šeptal: ,,Proč jsi mi odešla?" V té chvíli bych se nejraději ztratila a nebyla toho svědkem. Poté položil květiny na hrob, otevřel lucerničku a zapálil svíčku. Vyndal z kapsy kapesník, otřel si oči a zahlédl mně. Na chvíli se zastavil a svýma krásnýma očima se na mě podíval. Byl to pohled velice smutný, ale měl sametově měkký hlas. ,,Ahoj, něco potřebuješ?" promluvil na mě. Nezmohla jsem se ani na slovo. Zeptal se mě znovu a v tom jsem se rozbrečela. Šel ke mně, řekl, ať nebrečím, že život je zlý. Dovedl mě k lavičce a půjčil mi kapesník. Byla to hrozná chvíle. ,,Promiň, já nechtěla," řekla jsem. ,,To nic," řekl a začal mi vyprávět svůj příběh.



,,Jmenovala se Klárka. Začali jsme spolu chodit. Poznali jsme se u kamaráda na oslavě. Líbila se mi a tak jsem šel pro ni, abychom si zatancovali. A pak jsem ji pozval na drink. Připadala mi jako bohyně, kterou mi někdo musel seslat. Povídali jsme si spolu a pak jsem ji doprovodil domů. Druhý den jsme spolu byli na koupališti, kde jsem se také poprvé líbali. Potom nastalo mnoho nádherných dnů. Po půl roce jsme spolu poprvé spali. Chodili jsme si na proti ke škole. Jen jednou jsme se spolu pohádali, netrvalo to však dlouho, po hodině jsme byli zase spolu. Chodili jsme spolu do kina i do divadla, téměř jsme se od sebe nehnuli. Naše parta nám říkala ,,snoubenci"."



Když mi Martin o tom všem vyprávěl, bylo mi zase do breku. Nedovedla jsem udržet slzy, brečela jsem a brečel i on. Kvetoucí lípy a stromy kolem byly jedinými svědky naší rozmluvy.



Jeho oči měli takový divný smutek a žal, jaký jsem ještě nikdy neviděla. Bylo zvláštní, vidět brečet kluka. ,,Když jí bylo 17, chodili jsme spolu právě rok. Oslavovali jsme to s kamarády na chatě rodičů a potom jsme se šli koupat. Bylo nádherné se spolu ve vodě milovat a potom celou budoucnost. Ráno kámoši odjeli a my zůstali sami.



Udělali jsme si slavnostní snídani v trávě a v té chvíli jsem byl nejšťastnější člověk na světě." Když dokončoval vyprávění, zpomaloval věty a oči se mu zalévaly slzama. Potom začal vyprávět ten smutný den... ,,Bylo právě takové vedro jako je dnes a my se rozhodly, že si vyjedeme do přírody. Jeli jsme k nádhernému jezeru kousek od nás, kde nikdo většinou není. A i dnes jsme tu byli sami. Klárka byla ten den nádherná. Měla úplně nové šaty a vlasy krásně rozevláté. Byl jsem šťastný... Večer se blížil a my jsme se rozhodli jít si zatancovat na ples. Lidé se po nás dívali a říkali, jaký jsme nádherný pár.



Když zábava skončila, jeli jsme domů každý jiným autem. Naposledy jsme se políbili, objali a každý jel svou cestou. Přišel jsem domů a šel spát. Uprostřed noci mi zvonil telefon, do nemocnice přivezli těžce zraněnou dívku, která si přeje, abych tam přijel.



Celou dobu jsem utíkal, ani nevím, jak jsem tam doběhl. Otevírali mi dveře a dívali se na mě utrápeně. Doběhl jsem do jejího pokoje. Okolo postele seděli rodiče. V jejích očích byl pohled, na který nikdy nezapomenu. Řekla mi: ,,Nechce se mi umírat, ale musí to být." Pak se obrátila na rodiče a tichým hlasem, který ji byl tak cizí, řekla: ,,Za všechno, co jste pro mě udělali, vám děkuji".



Držel jsem ji za ruku a ona hlasem, který se těžce nesl pokojem, řekla: ,,Moc tě miluji a nechce se mi od tebe. Dones mi někdy kopretiny, nenechávej můj hrob prázdný. Navždy tě budu milovat. Měla jsem vás všechny moc ráda, rodiče, tebe, jediného v mém životě." Potom usnula a my jsem museli odejít. Její mamka se zhroutila a její táta se zalitýma očima slzami ji podpíral. Já vyběhl ven, začali mi téct slzy. Najednou jsem byl sám. Chtěl jsem umřít. Dávali ji jen malou naději.



Celou noc jsem prochodil a nevěděl, zda ještě žije.Svítalo a nastával nový den, ale mě bylo moc divně.



Zemřela brzy ráno na vnitřní krvácení. Naposledy mně dovolili podívat se na ni a pak ji odvezli. Stál jsem tam na chodbě a tekly mi slzy jako hrachy. Nechtěl jsem věřit, že moje jediná zemřela a že už ji nikdy nepolíbím, nepohladím, neobejmu...



Celý měsíc jsem potom nikam nechodil. Vykašlal jsem se na školu, na všechno a stále jsem se vracel na ta místa, kde jsem byli spolu šťastní. Bylo mně všechno úplně jedno, každý den jsem stál u jejího hrobu a vyčítal si, že jsem ji nechal jet samotnou. Kdyby jela se mnou, tak by se jí nic nestalo. Narazil do nich opilý řidič.



A teď už rok chodím sem den co den. Nechci se bavit s lidmi, ty jsi první, s kým mluvím. Nevím ,ale cítím, že ty jsi jediná, kdo mi rozumí. Nech si ale všechno pro sebe, prosím! Lidi jsou zlí. Nikdy už nechci s žádnou holkou chodit. Tak a teď běž a nech mě tu samotného."



S těmito slovy se se mnou rozloučil a já cítila, jak se propadám někam hluboko a nechce se mi zpět. Jak je ten život nespravedlivý!



Ještě několikrát jsem se s ním viděla. Potom odešel na vojnu a psali jsme si. Zůstali jsme přátelé, jezdili na výlety, ale nikdy nás nenapadlo, že bychom spolu mohli žít.



Tak uplynul čas a Martin má teď na hrobě každý den kytici kopretin jen ode mě. Je to právě měsíc, co se zabil v autě. Všichni mu říkali ,,sebevrah", ale jen já jsem věděla, proč to udělal. Bylo to pro něho vysvobození.



Všude je vedro, jen na hřbitově je chlad, který je protkán žilkama bolesti. Sedím pod rozkvetlou lípou a v ruce držím kopretiny. Oni tu leží vedle sebe a jsou stále spolu. A tak tu sedím a povídám si s nimi - jsou tu se mnou...

Velmi smutné

20. června 2007 v 20:06 Zoufalství a smutek
Toto si přečtětě.....ale až do konce.....
Kluk - Dnes jsem tě postrádal ve škole, kde jsi byla?
Děvče- Jo… musela jsem jít k doktorovi
Kluk - [Oh] Vážně? Ty?
Děvče - Nic zvláštního.. každoroční prohlídka
Kluk - [Oh]
Děvče - Tak… co jsme dnes dělali v matice?
Kluk - Nic ti neuteklo.. jen spoustu zápisků
Děvče - OK dobře
Kluk - Jo….
Děvče- Hej .. mám otázku..
Kluk - ok , Ptej se
Děvče- Jak moc mě miluješ?
Kluk - Víš že tě miluju víc než cokoliv!
Děvče - jo…
Kluk - Proč ses ptala?
Děvče- ….>mlčí<…….
Kluk - Je něco špatně?
Děvče- Ne, všechno je v pořádku
Kluk - Dobře
Děvče - Jak moc ti na mě zaleží?
Kluk- Chtěl bych ti dát celý svět v úderu srdce kdybych mohl..
Děvče- Chceš?
Kluk - Samozřejmě že ano! >povzdech< je něco špatně?
Děvče - Ne všechno je v pohodě
Kluk - Určitě?
Děvče- Ano
Kluk - Dobře.. já doufám..
Děvče - Chtěl bys pro mě zemřít?
Kluk - Kdykoliv bych se pro tebe třeba zastřelil miláčku.
Děvče - Opravdu?
Kluk - Kdykoliv. Ale teď vážně , není něco špatně?
Děvče - Ne.. Já sem v pohodě, ty si v pohodě , my jsme v pohodě, všechno je v pohodě.
Kluk - ….. ok
Děvče - Dobře.. musím jít uvidíme se zítra ve škole
Kluk - Dobře .. Ahoj.. MILUJU TĚ
Děvče - …. Taky tě miluju , pa
DALŠÍ DEN VE ŠKOLE
Kluk - Čau, neviděl si dneska mojí holku?
Kamarád - ne
Kluk - >povzdech<
Kamarád - Ani včera tu nebyla
Kluk - Já vím… Celou noc měla obsazeném telefon..
Kamarád - Hele vole tak víš jaký holky někdy jsou..
Kluk - jo.. ale ona ne
Kamarád - Nevím co ti mám ještě říct …
Kluk - Tak dobře.. Musím jít na Angličtinu , uvidíme se po škole
Kamarád - ok , já jdu na chemii (je tam psáno silence = věda… nepodstatný)
TU NOC
-crrr-
-crrr-
-crrr-
-crrr-
-crrr-
Děvče - Prosím?
Kluk - Ahoj
Děvče - [Oh] čau
Kluk - Ty jsi dnes nebyla ve škole?
Děvče - [Oh] Musela jsem jít na nějaký vyšetření
Kluk - Jsi nemocná?
Děvče - Hmm …. Musím jít, na druhé lince mi volá máma
Kluk - Počkám
Děvče - Může to trvat dlouho.. zavolám Ti později
Kluk - Dobře… Miluju Tě miláčku
>>Hodně dlouhá pauza<<
Děvče - (se slzou v oku) podívej, budeme se muset rozejít
Kluk - Cože???
Děvče - Je to to nejlepší co pro nás teď můžu udělat
Kluk - jo?
Děvče - Miluju tě
>>klik<< ((položení sluchátka))
DĚVČE NEBYLO VE ŠKOLE 3 TÝDNY A NEZVEDÁ TELEFONY
Kluk - Čau vole…
Kamarád - čau
Kluk - Co se stalo?
Kamarád - Nic.. hele mluvil si se svojí ex?
Kluk - ne
Kamarád - Takže si neslyšel?
Kluk - Neslyšel co?
Kamarád - Hmm , nevím jestli bych měl být ten co ti to řekne
Kluk - Vole! Co to kurva… MLUV!!!
Kamarád - [Oh] … zavolej sem 433-555-3468
Kluk - ok
PO ŠKOLE KLUK VOLÁ NA TO ČÍSLO
Hlas - Dobrý den, okresní nemocnice , sesterské oddělení
Kluk - [Oh] musel sem si splést číslo … Sháním svojí kamarádku
Hlas - Jaké se jmenuje pane?
((Kluk dává informace))
Hlas - Máte správné číslo, to děvče je jednou z našich pacientek
Kluk - Opravdu?? Co se stalo? Jak jí je?
Hlas - číslo jejího pokoje je 646 budova A , oddělení 3
Kluk - CO SE STALO?
Hlas - Prosím přijďte a můžete ji vidět
Kluk - POČKEJTE! NE!
-tůůůůůůt-
-tůůůůůůt-
-tůůůůůůt-
KLUK JDE DO NEMOCNICE…. DĚVČE LEŽÍ NA NEMOCNIČNÍ POSTELI
Kluk - Panebože! Jsi v pořádku?
Děvče - ……….
Kluk - Miláčku! Mluv se mnou!
Děvče - Já…
Kluk - Ty co? Ty CO?
Děvče - Mám rakovinu… a žiju na přístrojích
Kluk -…….. (strašně moc se rozpláče ) …….
Děvče - Dnes mi ty přístroje odpojí ….
Kluk - CO??
Děvče - Chtěla jsem ti to říct.. ale nemohla jsem
Kluk - Neřekla si mi to?!
Děvče -Nechtěla jsem ti ublížit
Kluk - Ty mi nikdy nemůžeš ublížit!
Děvče - Chtěla jsem jen vidět že cítíš to stejné co já .
Kluk - ??
Děvče - Miluju Tě víc než cokoliv! Chtěl bych ti dát celý svět v úderu srdce kdybych mohl.. Kdykoliv bych se pro tebe třeba zastřelil .
Kluk - ……
Děvče - Nebuď smutbý , miluju Tě a pořád tady budu s tebou
Kluk - Tak proč si se se mnou rozešla?
Sestřička - Mladý muži.. návštěvní hodiny jsou u konce
KLUK OPOUŠTÍ POKOJ..DĚVČE JE ODPOJENO OD PŘÍSTROJŮ A UMÍRÁ
Ale co chlapec neví je proč mu děvče kladlo ty otázky, chtěla aby to řekl na poslední chvíly, a rozešla se s ním jen proto že věděla že jí zbývajé pouze 3 týdny.A myslela si že ho tím ušetří trápení když se rozejdou než umře.
DALŠÍ DEN
Chlapec byl nalezen mrtvý se zbraní v ruce. VZKAZ ZNĚL : Řekl jsem jí že bych se pro ni zastřelil …. Stejně jako ona řekla že by pro mě zemřela…

jeden

19. června 2007 v 15:22 Básně

Parte lásky

18. června 2007 v 18:16 Láska

A další citátky

16. června 2007 v 16:53 Citáty
Bez loučení bychom nikdy nepoznali, jak drazí jsou nám ti, co nás opouští.

Beznadejna laska je zlostne utrpeni, ale laska v samote zhorkne.

Bolest druhých nám pomáhá nést naši vlastní.

Být šťastný v lásce znamená překonat neklid štěstí.

Člověk dokáže před světem ukrýt všechno až na dvě věci: že je opilý a že je zamilovaný.

Člověk má být stále zamilován. To je důvod, proč se nemá ženit.

Ženy by v lásce chtěly prožívat romány, muži co nejkratší povídky.


Mc Erik A Barbara - Anjel

13. června 2007 v 15:04 Texty písní

Mc Erik A Barbara - Anjel

Jeden malý anjel sa so mnou hrával
dopadla som zle
mala som srdce rozbité
vždy novým šípom dokopy mi ho dával
vravel to nič
všetko čo bolí raz pominie
pravdu mal to každy pochopil
až keď odišiel
a už sa nevrátil
nechal mi tu teba
už nie som sama
a ty nie si sám
naučil ma nebáť sa toho,
že opäť to bude len klam
ty vieš, že ja ti verím
že nás dvoch už nič nerozdelí
ja ťa ľúbim, stále ľúbim
viac a viac

Teraz sa už malý anjel
len z výšky díva
stráži moje šťastie
čo mi raz priniesol
vedel čo chcem
vedel o čom snívam
tak splnil môj sen
a zrazu si pri mne bol
ja viem, že on sa nestratil
aj keď odišiel a už sa nevrátil
nechal mi tu teba
lebo vedel, že rada ťa mám
hľadíme na seba
a ja sa vznášam až ku hviezdam
budeme tam spolu bývať
a môj anjel sa bude na nás dívať
ako ťa ľúbim, stále ľúbim
viac a viac

Mc Erik a Barbara-Sen

13. června 2007 v 15:01 Texty písní

Mc Erik a Barbara-Sen

Sen zvláštnu podobu máva,



keď ho chceš vychutnať do sýta



Ten čo sa vždy len schovával



prichádza a teraz už na nič sa nepýta.



Na teba hľadí.







Ref:



Viem, láska má veľa podôb,



nechce sa ukázať zranená



Môj sen však znamenal mnoho,



Smútok a nádej si chodili bez mena



Zdalo sa mi že sa svet zbláznil







Stál tam on



a možno chcel byť mojim snom



Vzácne smelým pohľadom



A možno hviezdy padali,



keď moje oči plakali


Možno mal ma veľmi rád



len mi to nechcel dokázať



Bál sa mi svoje srdce dať



Chcel ho pred svetom ukrývať







Ref:



|: Láska má veľa podôb... :|